Jan Lipold

TÝDEN.CZ

16. 1. 2018
Rubrika: O jídle a pití

Průvodce pražskými vinárnami po 25 letech

Autor: Jan Lipold

28.11.2007 01:00

Do zpráv se zas po čase dostává KOSOVO. Brzo tam vyhlásí nezávislost, jestli se u toho bude střílet, se uvidí. Kosovo nasadí k rozletu, kdežto stejnojmenná vinárna v Praze-Dejvicích je bohužel dávno v prachu. Dnes je na jejím místě alespoň jiná restaurace, tentokrát specializovaná na kachny.

Vinárenská mapa Prahy obsáhla za komunistů pomalu celou Jugoslávii. A pak se rozpadla, jako Balkán.

Kromě Kosáče (ten pamatuju, ale matně, protože býval oblíbeným útočištěm v čase, kdy už se večer nachýlil k ránu) tu byl Split, Makarská, Beograd, Supetar, Dubrovník… Jak to s nimi dopadlo?

Vinárna SPLIT ve Štěpánské ulici, píše Jan Šusta v legendárním almanachu Průvodce pražským pohostinstvím (rok 1983), se v průběhu šedesátých let postupně měnila v noční bar s nevalnou pověstí. V roce 1974 po rekonstrukci uvítalo první hosty zcela nové prostředí. „Kolem malého parketu je tu jedenáct kulatých stolků po šesti místech. Téměř jednu celou stěnu místnosti lemuje výstavný bar, nezvyklostí upoutají ještě velká svítidla z krajkoví,“ povzbuzuje Šusta naši fantazii. Nic jiného nám nezbývá, po Splitu nezůstaly ani ty úžasné lustry, tanečníci dotrsali, odér Lybaru vyvanul.

To MAKARSKÁ vinárna je na Malostranském náměstí dodneška. Dobrá drahá adresa ji zachránila. DUBROVNÍK, o kterém Šusta psal „krásnou slunečnou dovolenou zde tráví i mnoho našich turistů a ti všichni si mohou příjemné chvíle připomenout ve stejnojmenné vinárně blízko Gottwaldova nábřeží“, nakonec skončil jako thajská restaurace Lemon Leaf. Prostě cesta kolem světa, závratnou rychlostí.

Srbové mají svůj BEOGRAD pořád na svém místě ve Vodičkově ulici. Už od roku 1968, kdy vznikl v družbě s bělehradskou restaurací Vltava a jako metropole udával federativní gastronomické standardy. „Podle stejných receptur vaří speciality také ve Splitu, Dubrovníku a některých dalších střediscích,“ míří dobře informovaný Šusta ke kořenům chorvatsko-srbské nesnášenlivosti.

SUPETAR alias Šuplík, vinohradské noční hnízdo, skončil nemilosrdně brzy po revoluci. V Supetaru na ostrově Brač jsem nikdy nebyl, a proto mě Šustovo tvrzení, že „jsou v něm podobné vinárny, jakou je jeho jmenovkyně na třídě Wilhelma Piecka“, překvapilo. Kdyby to ale přece jen náhodou byla pravda, ztráta Šuplíku by alespoň tolik nebolela. Naposledy jsem na jeho místě zahlédl tuším obchod s klíči.

„Vinárna je oblíbena hlavně mezi mladými, a tak co schází na atypickém prostředí, dohání působivá atmosféra.“ Nevím, co pan Šusta přesně myslel tím atypickým prostředím, ale atmosféra tam rozhodně působivá byla, to víme všichni. Byla, bohužel.



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  8.22

Diskuze

Jan Lipold

Jan Lipold
Oblíbenost autora: 7.64

O autorovi

Jako novinář se živím od roku 1991. Pracoval jsem v redakcích ČTK, MF Dnes, Týdne, Hospodářských novin a Instinktu, od prosince 2008 jsem editorem zpravodajství Týdne. Srdečně zdravím všechny čtenáře!

Kalendář

<<   leden 2018

PoÚtStČtSoNe
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031