Jan Lipold

TÝDEN.CZ

20. 10. 2018
Rubrika: O špatných věcech

Šrotovné. Né!

Autor: Jan Lipold

04.02.2009 20:03

Přípona „-né" obvykle nevěstí nic příjemného. Viz výpalné, všimné, mýtné, parkovné, startovné, poštovné, balné, složenkovné, dobírkovné a jiné výdaje. Opačným směrem, do naší šrajtofle, putují peníze méně často. Na porodné, pohřebné (sociální dávka 5 tisíc na náklady spojené s vypravením pohřbu) nebo pastelkovné (sociální dávka 1 tisíc na nákup školních pomůcek, nyní už zase zrušená) máte nárok třeba jen jednou za život.

A teď je na obzoru ŠROTOVNÉ. Prý 25 tisíc korun, navrhuje sociální demokracie, a zhruba také Martin Jahn z NERVu a Škody Auto. Šrotovné nebudete platit, ale dostávat, což je sice pořád lepší než opačná varianta - ale i tak se není na co těšit. Program „když nám dáte své staré auto a koupíte si nové, dostanete státní příspěvek" už zavedla automobilová velmoc Německo a uvažuje se o tom, že by platil v celé Evropské unii. Což nemění nic na tom, že to je zvrhlý nápad.

Vychází z toho, že co je dobré pro majitele aut a automobilky, je dobré pro všechny. Sociální solidarita je pěkná věc, ale o ní se tady vážně nejedná. Auto jádrem společenské soudržnosti naštěstí není. Někteří politici si to ale možná myslí, protože naprosto vážně plánují, že z peněz vybraných na daních (i od invalidů, seniorů, ekologických aktivistů a dalších, kdo auto nikdy mít nebudou) se má subvencovat spotřeba automobilistů. Jenže veřejný zájem je, aby po silnicích jezdilo aut co nejmíň, ne co nejvíc. Ano, automobilový průmysl dává práci statisícům lidí. Ale to snad není důvod, aby na jejich živobytí ostatní připláceli. 

Skladba českého vozového parku je podle obchodníků s auty „katastrofální". Průměrné stáří automobilu je 14 let, skoro dvakrát víc než v západní Evropě, mají spočítáno. Rád věřím, že je to trápí a že větří příležitost, tak jako Baťa v zemi, kde lidé chodili bosi. Ale má snad někdo spočítáno, kolik ty staré škodovky a jiné ojetiny najezdí? Není to náhodou tak, že tisíce aut, pořád přihlášených na dopravních inspektorátech, stojí 350 dní v roce v garáži? Kdežto když si někdo koupí nové auto, bude s ním asi chtít jezdit víc - takže vypustí víc emisí, nadělá větší hluk, zahustí dopravní zácpy a zvýší pravděpodobnost bouraček? Tvrdit, že šrotovné je nesmírně ekologické opatření, je hodně sebevědomé.

Kdyby bylo šrotovné 25 tisíc, pořád je to asi tak desetina, dvacetina, třicetina ceny nového auta. Šrotovací prémie by se podle sociální demokracie týkala aut starých 10 a více let. Tipněme si, že průměrný majitel takového vozu není žádný milionář, takže ho „sociální" dávka až tak nevytrhne a na nové auto si docela často bude muset vzít úvěr (nebo si místo něj koupí nějakou lepší ojetinu, a pak žádné šrotovné samozřejmě nedostane). Anebo milionář náhodou je, a pak mu jedno, zda si koupí nové BMW se státním příspěvkem nebo bez něj. V druhém případě je ničemnost šrotovného očividná, v tom prvním v podstatě také - jestli se člověk zadluží 300, nebo 325 tisíci, v tom víceméně není rozdíl. Buď úvěr splácet dokáže, nebo ne.

Řečeno jazykem politiků, nejsystémovější by bylo, kdyby stát nová auta lidem rovnou zaopatřoval. Stoprocentní šrotovné, staré za nové. Povolen by byl jen „nákup" domácích značek (koupě nového BMW samozřejmě českému průmyslu moc nepomůže, ale to autoři myšlenky šrotovného neřeší). A spotřeba by se točila dál, lehce jako volant. Moderní přídělový systém, utopický kapitalismus. Továrny by měly co vyrábět a nikdo by nemusel řešit, kde za časů krize vezme na splátky leasingu. Stát by jistě mohl „systémově" dotovat i nákup jiných předmětů denní spotřeby, ale automobilky si nás - i naše vlády - ochočily nejlíp. A my jsme se rádi poddali.

Líbilo se mi, co v Týdnu č. 1/2009 napsal ekonom Tomáš Munzi. „I nejjednodušší selský rozum říká: pokud není nové auto dennodenním prostředkem k podnikání, pak investice do něj je vůbec tou nejhorší, jakou si lze představit. Už jen první jízdou ztrácí na hodnotě tolik, že se za to dá pořídit rok studia na vysoké škole. Je chytřejší dát před novým autem přednost vzdělání nebo vlastnímu bydlení. Jakákoli pomoc automobilovému průmyslu je proto jen hrubý populismus. Lidé nemají být rukojmími aut. Čím více jimi jsou, tím hůř pro ně."

Pastelkovné byl taky populistický nápad, ale alespoň trochu vypadalo jako investice do vzdělání, ne do pohodlí. A bylo 25krát nižší.



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  8.39

Diskuze

Jan Lipold

Jan Lipold
Oblíbenost autora: 7.64

O autorovi

Jako novinář se živím od roku 1991. Pracoval jsem v redakcích ČTK, MF Dnes, Týdne, Hospodářských novin a Instinktu, od prosince 2008 jsem editorem zpravodajství Týdne. Srdečně zdravím všechny čtenáře!

Kalendář

<<   říjen 2018

PoÚtStČtSoNe
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031